Sociální oblast

Celostní muzikoterapii lze v sociální oblasti doporučit pro základní a mateřské speciální školy, dětské domovy, střediska výchovné péče, léčebně výchovná zařízení, výchovné ústavy, diagnostické ústavy, denní stacionáře, zařízení pro klienty s mentálním postižením a kombinovanými vadami, ústavy sociální péče, klienty pedagogicko-psychologických poraden, klienty speciálně pedagogických center, pacienty psychiatrických léčeben a další. Zde všude může celostní muzikoterapie sloužit svým socializačním, výchovným, odpočinkovým rozvíjejícím se, zkrátka "celostním" potenciálem ve prospěch nedělitených částí i celku.  

Tato metoda je prospěšná pro všechny sociální skupiny bez jakýchkoli vedlejších účinků. Působení na člověka, sociálně, tělesně, mentálně či emočně znevýhodněného přináší vysokou míru zkvalitnění života, v jehož konečném důsledku může být i obohacení "nás zdravých". Vzájemné  naslouchání vede ke vzniku jedinečně tvárné zvukové struktury, která díky přirozeným akustickým frekvencím skýtá prostor pro svobodné sebevyjádření a přijetí.

Muzikoterapie může být radostným hnacím motorem, příležitostí k rozvoji a sebepoznání i pro sociální pracovníky. Jako důležitá součást prevencí syndromu vyhoření.

To vše přináší účinky důsledného používání původních – akustických hudebních struktur, tzn. přirozeného ladění a hudebních typů, které nejsou změněny temperovaným laděním.

 Nejvhodnější jsou akustické nástroje s přirozeným laděním bohaté ve spektru alikvotních tónů. Jedná se o etnické a lidové bubny a perkuse, šamanské bubny, australskou didžeridu, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy a rovněž gongy, používání modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvotního zpěvu.

Toto je realizované pomocí aktivní a pasivní  formy, jsou voleny podle možností a předpokladů klientů, ideální je působení obou forem.

1) Pasivní forma

Nejčastěji prováděna prostřednictvím tzv. prožitkové relaxace. Klienti se nacházejí v pohodlné klidové poloze, nejlépe v leže na podložce a přijímají hudbu nejen prostřednictvím svého sluchu, ale celým svým duševně - energetickým sytémem. Dochází tak mimojiné i ke spontánnímu prohlubování dechu klientů, odehrávají se tak procesy podrobněji popsané v sekci Celostní muzikoterapie.

2)Aktivní forma

Klienti jsou zapojeni do tvořivého procesu vzniku momentální zvukové struktury většinou za pomoci perkusivních hudebních nástrojů společně s muzikoterapeutem. Dochází tak ke slaďování vztahů ve skupině, ke vzájemnému poznávání i sebepoznávání. Idálním prostředkem aktivní muzikoterapie je například také skupinové bubnování. Střídáním obou rukou  v pravidelném rytmu po dobu alespoň osmi minut bubnování totiž dochází k propojování a spolupráci pravé a levé mozkové hemisféry a navození stavu tzv. "jednotného mozku", čímž dalekosáhle působí na životy, myšlení a psychiku klientů. Další účinnou složkou aktivní muzikoterapie je používání speciálníě vytvořených vokálních hlasových technik  (základní vokální energetickou řadu vytváříme pomocí zpěvu samohlásek – é – ó – í – ú – á – m, vokální iglů..) a volného intuitivního zpěvu za použití tzv. prařeči.
    
V sociální oblasti muzikoterapeutické péče je třeba dbát na systematičnost, pravidelnost, přípravu prostoru a spolupráci sociálních pracovníků a muzikoterapeuta.