Celostní muzikoterapie

Celostní muzikoterapie využívá původních – přirozených akustických hudebních struktur, tzn. přirozeného ladění a hudebních typů, které nejsou změněny temperovaným laděním. Totiž tón, který je temperovaně naladěn, je ve skutečnosti mírně doladěn k ostatním tónům, čímž je mírně rozladěn. Jsou k němu rovněž rozladěny horní i spodní alikvóty, ty, které jsou hlavní součástí léčení.   Muzikoterapie nebere v potaz složité harmonické a temporytmické struktury, technologickou výrobou hudby a její elektronizací, vývojové tendence západní populární hudby ani žánrovost a stylovost hudebních projevů. Nejvhodnější jsou pro ni tedy akustické nástroje s přirozeným laděním bohaté ve spektru alikvótních tónů. Jedná se o etnické a lidové bubny a perkuse, šamanské bubny, australskou didžeridu, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy a rovněž gongy, používání modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvótního zpěvu.
            

Alikvótní tón, nebo též vyšší harmonický tón, částkový tón je tón, který zní společně s tónem základním. Většinou se u každého tónu (zvuku) vyskytuje množství alikvotních tónů. Intenzita jednotlivých alikvotních tónů je to, co určuje charakteristickou barvu zvuku. Nástroj totiž nikdy nevibruje pouze na základní frekvenci, tedy na frekvenci tónu, který slyšíme. Vždy se chvěje ještě v celočíselných násobcích základní frekvence. Specifická barva tónu každého jednotlivého nástroje tedy pak závisí právě na různě intenzivním zastoupení jednotlivých  alikvótních tónů v jeho zvuku. Obecně však můžeme říci, že čím je tón ve svém spektru bohatší o alikvótní tóny, tím je celistvější, "výživnější", přirozenější a tím pádem i "zdravější", má přirozenou tendenci svou "celistvost" šířit, uzdravovat tak naši duši. Proto také můžeme říci, že princip "celostní muzikoterapie" je aplikovatelný u klientů s postižením všech druhů a forem, u klientů ze všech ostatních zdravotních a sociálních skupin, při poruchách učení, hyperaktivitě, je to univerzálně aplikovatelná relaxační či podpůrná činnost, protože vychází z přírodních zákonitostí a nezáleží, co si o tom myslíme.
    
 
 Muzikoterapie je cestou  vědomého vztahu k přírodě, rovnováhy jak uvnitř, tak i navenek.  Oheň, voda, země, vzduch jsou prvky, které s ještě vše zahrnujícím éterem zde na Zemi nezpochybnitelně reálně působí, jejich spolupráce a  rovnováha tvoří postatu celého bytí.  Prostřednictvím rozvoje mimosmyslového a nadsmyslového vnímání a komunikace, především prostřednictvím autoterapeutického působení muzikoterapie v sobě můžeme pěstovat schopnost odložit své osobní ambice, ego a nechat působit přírodní síly podpořené silou láskyplného, pozitivního myšlení. Takto je možno vytvářet „hudbu na tělo“ v daném čase a prostoru, volnou intuitivní hudbu, kdy je každý účastníkem i tvůrcem zároveň. Zvládnutí schopnosti hry na jednotlivé nástroje a praxe energeticky prospěšného zpěvu má dalekosáhlý vliv na fyziologii celého oraganismu.  
    
Účinkem muzikoterapie je emoční uvolnění, odeznívání hyperaktivity, přesun pozornosti,  hluboká relaxace a koncentrace, energizace, ladění všech tělesných systémů a jejich harmonizace.  Postupně odeznívají psychosomatické tenze a spasmy, energetické a svalové bloky, všechny části člověka se vylaďují v jejich nedělitelném celku lidské bytosti jako takové.  Muzikoterapeutická hudební a rytmická stimulace také působí na elektrickou aktivitu mnoha smyslových a pohybových oblastí mozku – korových, podkorových (zvláště bazální ganglia) i některých ostatních (malý mozek). Postupně se léčí  i hluboká traumata, aniž by došlo k jejich znovunahrátí. Tím se u člověka  výrazně stimuluje spojení se senzorickými korovými a dalšími oblastmi lidského mozku. K reakcím klientů patří optimisticky laděný oční kontakt, opakované rytmické pohyby ať už končetin, nebo částí těla v koordinaci se zrovna znějící metrorytmickou strukturou hry, muzikoterapeuta.

    Formy muzikoterapie:

Jsou voleny podle možností a předpokladů klientů, ideální je působení obou forem.

1) Pasivní forma

Nejčastěji je prováděna prostřednictvím tzv. prožitkové relaxace. Muzikoterapeutická hudba je přijímána  v pohodlné klidové poloze, nejlépe v leže na podložce. Je vnímána nejen prostřednictvím sluchu, ale i celého energetického a  fyzického těla. Průvodním jevem tohoto hlubokého odpočinku je zapojení bráničního svalu do procesu dýchání. Odehrávají se tak již výše popsané terapeutické procesy.

2)Aktivní forma

Pomocí perkusivních hudebních nástrojů a bubínků společně vytváříme živou, pozitivní a nabíjející hudební strukturu, v níž dochází ke slaďování  a komunikaci skupiny, ke vnímání sebe i celku zároveň. Toto se může odehrávat i prostřednictvím seznamování se z muzikoterapeutickými nástroji jako jsou tibetské mísy či brumle nebo vytváření společné alikvotní struktury pomocí propojení dechu, hlasu a koncentrace. Střídáním hry obou rukou  v pravidelném rytmu po dobu alespoň osmi minut bubnování také dochází k propojování a spolupráci pravé a levé mozkové hemisféry a navození stavu tzv. "jednotného mozku". Pojďme sami sebe překvapovat mocí, silou a krásou sladění, synergií  hudebních sil vždy nanovo probuzených.