Alikvótní zpěv

Alikvótní tón, nebo též vyšší harmonický, částkový tón je tón, který zní společně s tónem základním. Většinou se u každého tónu (zvuku) vyskytuje množství alikvótních tónů. Intenzita jednotlivých alikvótních tónů je to, co určuje jeho charakteristickou barvu. Nástroj totiž nikdy nevibruje pouze na základní frekvenci, tedy na frekvenci tónu, který slyšíme, ale vždy se chvěje ještě v celočíselných násobcích základní frekvence. Specifická barva tónu každého jednotlivého nástroje tedy pak závisí právě na různě intenzivním zastoupením jednotlivých  alikvótních tónů v jeho zvuku.

Alikvótní zpěv je speciální druh zpěvu založený na vědomém zesílení tzv. částkových tónů, které utvářejí barvu hlasu. Vzniká tvarováním dutiny ústní v součinnosti s polohou jazyka a pomocí dalších činitelů. Existuje několik základních druhů alikvótního zpěvu, vše však je podmíněno dobrým zvládnutím přirozeného bráničního dechu (tak jako hra na většinu muzikoterapeutických nástrojů). Základnu pro rozvoj této techniky v muzikoterapii tvoří soustavná práce se zpěvem vokálů (dle metody Lubomíra Holzera), dlouhých rovných tónů bez nárazů a kolísání. Je ideální vokály prozpívávat v kruhu s více lidmi. Pokud žádný hlas příliš nevyčnívá, můžeme při spojení několika hlasů v jeden uslyšet jemné alikvótní melodie.Velmi účinnou muzikoterapeutickou technikou je alikvótní zpěv s tibetskou mísou. Můžeme se s ní zpěvu vokálů na jednom tónu a intuitivnímu zpěvu přímo učit. Základem všeho je však intenzivní, soustředěné naslouchání po určitou dobu, během níž dochází k vyladění.

Ve stručnosti popíšu tři základní techniky alikvótního zpěvu, ale je jich samozřejmě mnohem více a každý zpěvák má možnost objevit autenticitu svého přirozeného alikvótního hlasu.
Nejhlubší – tzv. kargyra vyžaduje velkou vyváženost uvolněnosti a napětí hlasivek přímo v hrdle.

Při zpěvu tzv. píšťalky hraje nejdůležitější roli postavení a poloha jazyka. Tzv. "NG" technika vzniká aktivací zadního měkkého patra vzadu v ústech na vokálech mezi "AO".  

Alikvótní zpěv  využívá  přírodních vlastností zvuku, principu přirozeného ladění. Doprovodným jevem těchto hlasových technik je spontánní přestup do meditačního stavu vědomí.

Prastaré vědění o akustice související s geometrií, přírodními a vesmírnými zákonitostmi bylo vždy důležitou učení mistrů a alikvótní zpěv a přirozeně laděné nástroje mohou být přímým vyjádřením tohoto aspektu v nás.