Letošní adventní čas trávím zase doma v České republice

a určitě nebude o nic méně kouzelnější než loni na německé straně v Krušných

hor. Těším se na vánoční koncerty s Janou Vondrů i na pohodové rozeznění

přírodních nástrojů. Pokud budete mít čas a chuť se také zaposlouchat a

načerpat energii, nenechat se zaskočit předvánočním shonem, neváhejte 

se ozvat a můžeme ještě nějaké další Adventní rozeznění 

či zpívání koled naplánovat.. 

Venku už je sníh a mrzne, to se však netýká našich srdcí :-) 

Poslední dny patřily oslavě Slunovratu v Pacově s kolegy muzikoterapeuty a Lubomírem Holzerem. Zase jsme se dostaly o kousek hlouběji i blíže našim původním slovanským kořenům a spiritualitě v radosti, zpěvu, tanci, humoru i posvátnosti a pokorné vzpomínce na před pár dny zesnulého mistra alikvótního zpěvu, všestranného umělce a vyjímečného člověka Gendose Chamzyrina z Tuvy. Vzpomínka na koncert v Mikulově v roce 2011, kde jsem měla tu čest hrá v jeho ctěné přítomnosti na akordeon ve mě zase povzbudila chuť hrát a setkánī s blízkými lidmi zase poodhalilo hluboký smysl a řád životních událostí.

V červenci mi bude velkou ctí zahrát na koncertní akordeon na svatebním obřadu. Brzy se snad objeví v nabídce i repertoár, v podsatě ale záleží na domluvě písně nebo skladby takže pokud chystáte slavnost tohoto typu, nechte se překvapit, co všechno se nechá na koncertní akordeon zahrát i bez elektrického proudu a klávesového nástroje v obřadní síni a navíc ještě v přírodním ladění našich srdcí. 

Ráda přijmu i pozvání na letní oslavy či tábory s přírodními nástroji, bubínky, k těm kdo si chce trochu užít spontánních, společných a propojujících hudebních zážitků

Mohu nabídnout také zpěv od srdce s harmonikou, se kterou se neuškrtíte, ale naopak krásně uvolníte hlasivky. 

Takže krásné prozpívané a protančené léto na přírodní vlně našich srdcí!

 

 

 

Hudba a příroda uvnitř i okolo nás

Sebepoznání prostřednictvím realizace metody Celostní muzikoterapie

PaedDr. Lubomíra Holzera

Nevěděla jsem do čeho jdu. Studium celostní muzikoterapie na Palackého univerzitě v Olomlouci mě oslovilo ještě v roce 2009, v době po zotavování z úrazu, který mě potkal pár dní po dokončení fyzicky i psychicky náročného studia akordeonu na VŠMU v Bratislavě. Byl to pro mě šok. Lektor Lubomír Holzer nám hned na první hodině sdělil, že v muzikoterapii používáme pouze přírodní hudební nástroje a vlastní hlas a bez otálení se s námi pustil do vytváření a praktického nácviku muzikoterapeutických technik. Všechny komplikovanosti klasické hudební přípravy i zběžné informace z knih o muzikoterapii šly stranou. Byla jsem zase úplně na začátku. Ale nebyla jsem sama. Odvážně jsem se tedy pustila do nového dobrodružství.

Božská alikvótní hudba pomaloučku sestupovala k Zemi a stala se pro mě odrazem přírody, vyjádřením nejčistšího bytí, mou hlubokou podstatou, zkouškou v zrcadlení a poznáváním vztahu k sobě samé i ostatním lidem. Stala se také výzvou ke konfrontaci s okolním světem v úctě, pokoře a respektu. Frekvencí je vše. Celé naše okolí včetně nás zní. I zhmotněné, které vidíme, i to co slyšíme "jinak", ještě neslyšíme, ale vnímáme. Podobně jako tibetské mísy. Můžeme ji rozeznít tak jemně, že ji ještě nemusíme slyšet, ale chvění již můžeme vnímat dotekem mísy. Tibetskou mísu a zpěv s ní vnímám jako ztěžejní muzikoterapeutickou techniku ideální pro odpoutání se z mezí temperovaně laděné hudby. Je v ní velká pravdivost a přirozenost, každá je jiná. Lze se jen zaposlouchat udržovat její příjemný zpívající tón, naslouchat a zpívat s ní. Je dobrou průvodkyní ke slyšení alikvótních melodií, ke vnímání akustiky prostoru, je zprostředkovatelkou prvních setkání s barevným hlasem uvnitř nás.

Důležitou oblastí, na kterou nás Lubomír Holzer již od samého počátku studia upozorňuje a kterou především během letních soustředění v přírodě hlouběji rozvíjíme, je ozdravná síla hlubokého bráničního dechu. Ten je potřeba jednak jako opora k alikvótnímu a hrdelnímu zpěvu, ale též k zvládnutí hry na didgeridoo, pro které je typický nepřerušovaný tón. S hrou na tento nástroj jsem se také blíže seznámila i na kurzu Ondřeje Smeykala, kde jsem si více uvědomila všechny zvukotvorné prostředky, které při hře na didgeridoo používáme. Jedná se o souhru bránice, ústního "měchu", tvarování ústní dutiny, jazyka, rtů a v neposlední řadě také hlasu. Baví mě nalézat souhru všech těchto zdrojů a hrát si s různými zvukovými prvky, avšak při samotném muzikoterapeutickém užití je pro mě zásadní alikvótní spektrum, které vytváří jakousi zvukově-energetickou masáž. Všechny techniky a hry pouštím z vědomí. Mocná kreativní síla nechává prostor podporovat a tvarovat zvukový proud i velice jemnými a intuitivními prostředky a spolupodílet se na písni, kterou si však tento moudrý nástroj tvoří sám. Hraji na nástroj z jilmu od Václava Martince.

Ráda bych dnes ještě zmínila bezovou salašnickou koncovku od Víta Kašpaříka. Hrou na tento geniální nástroj lze vyjádřit atmosféru, tanec, učí mě vnímat tóny jako spirály a proudy. Základní princip zvuku i vesmíru. Dech, pohyb, barvy, komunikace, dokonalé propojení s jemnou silou našeho dechu s naší mnohovrstevnatostí, jednotou i různorodostí bytí, hlubokou vnitřní radostí.

Při práci s metodou PaedDr. Lubomíra Holzera jsem vysledovala přibližně tyto fáze:

- dovednost (zvládnutí základní techniky hry na nástroj a vytvoření specifického kontaktu a komunikace s nástrojem, specifického druhu přátelství, které je samozřejmě dobré a potřebné stále prohlubovat a slaďovat) – potkání se s vlastním expresivním instinktem – mělo by následovat jeho zušlechťování – tvořivá cesta k novému prožívání sebe sama (ideální spojení i s tancem a pohybem, ale může zprostředkovat i další potřebu uměleckého vyjádření, které vůbec nemusí být komplikované) – zpřístupnění intuice přítomného okamžiku rodícího další moment přítomnosti -

otevření se nekonečné lásce, niterné síle a moudrosti, kterou je možno zpřístupnit všem oblastem našeho života a především klientům.

Po praxi s psychotiky a mentálně postiženými dětmi v Pelhřimově jsem nyní měla to štěstí sbírat rok zkušenosti v centru neformálního přírodního vzdělávání v Grüne Schulle grenzenlos. Jednalo se o velice plastickou a flexibilní práci s různými věkovými skupinami v duchu prevence sociálních jevů a uvědomila jsem si nadnárodní a univerzální přesah idei hloubkové kvalitní práce s archaickými "primitivními" přírodními nástroji a přirozeným lidským hlasem. Z metodického hlediska nemá tento koncept Lubomíra Holzera v Německu a pravděpodobně ani nikde jinde v Evropě obdoby. S učitelkami, které přijížděly s dětmi na školy v přírodě jsme navázaly velice dobrou spolupráci a zprostředkovaly jsme přírodně-hudební aktivity i pro žáky ostatních tříd po té i u nich ve škole. Práce s přírodní hudbou pod supervizí Paed.Dr. Holzera splňuje funkci mostu, vedoucího z virtuálních realit dolů k matičce Zemi, k vlastním přirozeným dovednostem, ke schopnostem zastavení se i nalezení dynamického pohybu, k nitru i přírodě, k prožitkům nám přirozené spirituality i sounáležitosti bez zbytečného posuzování, odsuzování a hodnocení, avšak s upřímností k sobě.

A jak to dopadlo s akordeonem a mým klasickým hudebním vzděláním? Prožitky přírody, hlubokého dechu a sebezkušenostní muzikoterapeutické práce mají tvárný účinek na mnoho oblastí mého života a změnám se nevyhnul ani můj akordeon. Po jednom z muzikoterapeutických pobytů v přírodě jsem si uvědomila, jak mě rovnoměrné temperovaný akordeon s laděním 442 Hz rozlaďuje a škrtí. Paradoxně jsem během mého studia na konzervatoři a vysoké škole zapomněla zpívat. Tedy zpívala jsem představou, myslí, ale přestala jsem se hlasem vyjadřovat, i když to pro mě byl v dětství nejpřirozenější způsob hudebního projevu. Zatoužila jsem tedy po akordeonu lépe naladěnému k barvě mého hlasu a po třech letech se mi tento sen podařilo splnit. Nyní jsou hory zase horami a spoustu krásné práce před námi.

 

 

Na začátku března 2015 skončí má dobrovolnická služba v Německu a už se těším, až zde nabyté zkušenosti uplatním i doma v České republice. Chystám projekty zaměřené pro první stupně základních škol. Nová harmonika v přirozenějším ladění uzpůsobeném příjemnému zpěvu bez přemáhání a škrcení jistě najde uplatnění i v Domovech pro seniory. Těším se na koncerty na Křemešníku, v Hořovicích, v Lounech a další prožitky sounáležitosti prostřednictvím hudby a muzikoterapie. Přeji všem radostné a kouzelné předvelikonoční období.