Akordeon

Patří mezi nástroje s rovnoměrně temperovaným laděním, a proto pro čistou formu muzikoterapeutické relaxace, kdy jde především o nastavení rovnováhy celého energetického systému, není vhodný. Světy dnes běžně prezentované hudby a muzikoterapie jsou odlišné.
V muzikoterapii hraje zásadní roli bohaté spektrum alikvótních tónů zastoupených skrze množství nástrojů z nejrůznějších materiálů a tato bohatost a různorodost je odrazem přírodních přírodních zákonitostí. Nevím zda je možné tuto kvalitu samotným akordeonem nahradit, ale  jsem si   vědomá toho, že akordeon mě skrze koncentraci směřovanou k současné umělecké hudbě dovedl k muzikoterapii a muzikoterapie mě svou inspirací vrací k akordeonu, k vlastní tvorbě a sebevyjádření, takže se samozřejmě tyto dva světy v určitém bodě potkávají a navzájem obohacují. Svou pouhou myslí nemohu vědět, čím mě ještě hudba překvapí a stále se tak děje. Spirituální vedení muzikoterapie a toho nejčistšího poslání hudby je ve skutečnosti totožné.  


Koncertní akordeon

Akordeon je jedním z nejmladších hudebních nástrojů. Považujeme-li za okamžik jeho zrození použití pohyblivého měchu, vznikal přibližně v 1. polovině 19. století. Pokud bychom chtěli akordeon přiřadit k běžně používaným západoevropským nástrojům, museli bychom pro něj vytvořit speciální škatulku. Jedná se sice o  nástroj vícehlasý s průrazným – volně se chvějícím jazýčkem (jazýček se volně chvěje a nenaráží o hranu jako u varhan, podobně jako harmonium, které má však narozdíl od akordeonu statický měch). Právě díky pohyblivému měchu můžeme zvuk akordeonu modelovat i v době, kdy již zní. Jako u dechových či strunných jednohlasých nástrojů. Na akordeonu je zajímavý systém basových tonů manuálu levé ruky. Kromě běžně používaných doprovodných basů uspořádaných po kvartovém a kvintovém kruhu, kdy je ke každému tónu přiřazený již spřažený souzvuk durového, mollového akordu či septakordu (podle toho název akordeon), se u koncertního akordeonu používá systém tzv. melodických (baritonových) basů uspořádaných chromaticky v rozsahu několika oktáv, což velmi rozšiřuje hudební možnosti nástroje. Značná část rozsahu akordeonu je tedy zdvojena v pravé i levé ruce.

Na koncertní akordeon je možné zahrát běžné klavírní doprovody se sbory, sólovým zpěvem či sólovými nástroji a dokonce i některé skladby pro varhany. To je velká výhoda. Nejsem závislá na elektrice, ani klavírním doprovodu. Svůj akordeon donesu, kam je třeba.

Z hlediska principu vzniku tónu v akordeonu je z původních etnických nástrojů akordeonu nejblíže brumle. Místo obrovského těla nástroje však při hře na brumli používáme ústní dutinu a místo měchu bráníční dech.

Inspirace

S oblibou občas hrávám skladbičky Ianna Tiersena, Astora Piazzoly a Guy Klucevseka, známé melodie a písně dle momentální situace a příležitosti. Čistá akustická hudba přirozeně laděných nástrojů a zpěv, mě však občas donutí i k záznamu nějakého nápadu či melodie, a tak postupně vznikají i mé vlastní skladbičky či písničky. Obrovskou studnicí inspirace je pro mne Sušilova sbírka starých písní v archetypální melodice. Jemným nuancím těchto melodií se učím naslouchat pomocí tibetských mís i speciální harmoničky v nerovnoměrně temperovaném ladění. Miluji však i hudbu Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, i v jejich dílech cítím odkaz tohoto našeho původního folkloru. Smekám i před kvalitními texty Zuzany Navarové, Jarka Nohavici či Radůzy.

Vize

Akordeon v součinnosti s muzikoterapií  mě  nutí se zcela vážně zamýšlet o otázkách ladění, zkoumám jeho působení ve stavu energetické otevřenosti, kterou prožívám a vnímám při muzikoterapii.  Hráči na smyčcové nástroje výrazné melodie a písně  často intuitivně dolaďují a všechny vzdálenosti mezi půltony v jejich hře nejsou úplně stejné. Sterilita rovnoměrného temperovaného ladění akordeonu je pro mě občas frustrující, a proto experimentuji i s nerovnoměrně naladěnou harmoničkou Delicia Junior, s ne příliš kvalitními hlasy, ale pevně věřím, že až nazraje čas, publikum, finance i repertoár, nechám přetvořit do co nejzdravějších a pro nás nejprospěšnějších frekvencí i akordeon.

Repertoár

Cítím, že  objevení celostní muzikoterapie – celostního přístupu k hudbě, předznamenal také interpretační ponor do světa současné vážné hudby pro sólový akordeon, kterým jsem prošla během svých studií. S láskou se k interpretci vážné hudby občas navracím.

Hudba 20.století a současná hudba – akordeon solo

Akordeon se v 60. letech (po zdokonalení nástroje zavedením melodického basu) dostal do pozornosti i českých a slovenských skladatelů a byly tak položeny kvalitní a zajímavé základy české a slovenské akordeonové literatury, podpořené i hledáním nových
konstručních řešení akordeonu ve výrobně akordeonů v Hořovicích. Avšak vlivem snad historických i jiných podmínek v centru jejich pozornosti nevydržel, tak jak je tomu ve světě.
Snad i díky existenci výuky akordeonu na VŠMU, která vytváří interpretační zázemí, je na Slovensku za poslední léta úroda skladeb botatší než v Čechách, kde zatím v rámci akademického uměleckého vzdělání není studium hry na akordeon umožněno. K nejnovějším českým skladbám pro sólový akordeon  patří Fata Morgana Františka Emmerta. Je v ní zakomponován i zpěv. Byla mi jím  věnována v roce 2010 a premierovala jsem ji v roce 2012 na půdě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Velmi si této "křišťálové" skladby vážím a věřím, že postupně dozraji svým hlasem i uměním zrcadlení, k její plnohodnotné interpretaci a nahrávce.

Čeští a slovenští autoři:

Trojan Václav: Zřícená katedrála (1963)
Bažant Jaromír: Suita programatica (1968)
Hatrík Juraj: Melancholický monológ (1968)
Kontrapunktický monológ
Matys Jiří: Tokáta pro akordeon (1976)
Preludium a variace
Reichl Miroslav: Sonatina pro akordeon (1978)
Hatrík Juraj: Sentencie (1980)
Peter Graham: Hudba pro akordeon (1982)
Dibák Igor: Suita piccola (1986)
Fiala Petr: Balatta (1987)
Peter Graham: Carceri d'invenzione (1987)
Dvořáček Jiří: Sonáta pro akordeon (1988)
Zagar Peter: Dve skladby pre akordeón (1997)
Tao a Mata Hari
Bažant Jaromír: Musica mutabile (1999)
Zeljenka Ilja: Tri staršie tance (2005)
Smolka Martin: Lamento metodico (2006)  

Zahraniční autoři:

Schmidt Olé: Toccata No.2 (1964)
Nørgård Per: Le bal somnambule (1966)
Lundquist Törbjörn : Metamorphoses (1965)
                        Plasticity (1967)
                            Botany Play (1969)

Zolotarjev Vladislav :Komorní suita
                                            Dětská suita (1968)
                                               Čtyři akvarely (1970)
Zubitzky Vladimír.: Dětská suita (1972)
Gubajdulina Sofia: De profundis (1978)
Scampton Howard: Výběr ze skladeb (1975-1985)
Ganzer Jürgen: Phantasie 84 (1984)
                         Réve de jour (1980)
Nordheim Arne: Flashing (1985)
Klucevsek Guy: Bandoneons, Basil and Bay Leaves (1993)

Historická hudba:

Akordeon je nástroj mladý, proto skladby přímo jemu určené vznikají až ve 20. století.
Systém tzv. melodických basů, umožňuje,co se notového záznamu týče, věrně
reprodukovat i skladby jež jsou starší než nástroj sám. Přináší tak nové světlo
na hudbu známou v jiné barvě.


Pachelbel Johannes (1653-1706) :Ciacona in F
Bach Johann Sebastian (1685-1750) : Preludia a fugy z Dobře
temperovaného klavíru I a II díl – výběr Toccata e-moll
Scarlatti Domenico (1685-1757): Sonáty – výběr
Haydn Joseph (1732-1809) : Sonáta F-dur
Janáček Leoš (1854-1928): Po zarostlém chodníčku-výběr z 1. řady
Martinů Bohuslav (1890-1959): Jaro v zahradě